Kvalifikaci jsme zvládli skvěle, přestože jsme byli v oslabení (Ruda byl, jako obvykle, na konferenci na Slovensku), a na Tmou jsme se patřičně těšili. Navíc po delší době nás opět čekala šifrovačka v plné sestavě, a ještě k tomu naše oblíbená Tmou!
Bohužel, pár dnů před startem si Tomáš zapálil střední ucho, a náhradníka jsme narychlo nesehnali (ač se nám to málem povedlo cestou do Brna ve vlaku), takže letos jen ve čtyřech. S Tomášem bychom asi byli luštili o něco rychlejc, a hlavně bychom nejspíš nebyli zakysli na myši v sýru – no stalo se, ale příště si musí Tomáš dávat větší pozor na uši. Navíc den před startem Jindrovi vzali krev, a v den startu si při přípravě čaje Ruda opařil ruku, takže jsme startovali ve značném oslabení.
Chvíli jsme diskutovali o tom, zda jet už Fibichem a pak skoro hodinu bezúčelně trčet v Brně, anebo Vindobonou a mít před startem jen malou rezervu. No pravdu jsem měl samozřejmě já, když jsem říkal, že když přijedem Vindobonou, tak nebudeme nic mít ze startovního občerstvení. Ale přesto jsme ulovili výborné halušky a Mrkev si zakousla nějakýho brouka, tak asi OK. Ale Zpíčené kundičky, na které jsme se celou dobu těšili, nám unikly.
Přestože jsme měli víc místenek než lidí, tak jsem zhruba do Města u Nádraží (aka Česká Třebová) seděl na své rybářské židličce, páč kvůli stávce DB jel vlak z Drážďan místo z Hamburku, a v Drážďanech asi byli tak naštvaní, že i v den stávky musejí pracovat, že nerozdali papírky s místenkama, a průvodčí se pro jistotu ukázala až za MuN... Ale aspoň jsme se místo spaní seznámili s kolegou nevím-jméno-ani-tým (hm, co asi znamné slovo "seznámit"...), který nám málem sehnal pátého člena, za kteroužto snahu mu děkujeme :-)
V Brně už nás čekala Mrkev s řízkama a univerzálníma jízdenkama a hlubokou znalostí Brna a jeho MHD, takže jsme se na registraci dostali s pomocí tramvaje skoro stejně rychle jako ostatní spolucestující pěšky :-)
Tentokrát hymna Tmou proběhla důstojně a tradičně, Pindel si dokonce držel ruku na srdci (aby si nevylil kafe, což se mu povedlo až během luštění startovních šifer), akorát nás mrzelo, že z okolních týmu se moc zpěvu neozývalo (a tak jsme zpívali o to hlasitěji :-))
Startovní šifry nám šly dobře a díky paralelizaci i celkem rychle, byť na každou z nich bylo potřeba provést join a získat od jiného vlákna to správné postrčení – například Mrkví pozorování, že I+Q dává Z, a že nemusíme mít ty zkratky všechny, ve chvíli kdy už jsme skoro všechny měli... Jindřichovi jsme pak poradili inverzi, a už se četla další tajenka...
S básničkama jsme si užili dost srandy, vymýšleli jsme, jak se řekne Maryša na 5 písmen (svině?), a pohanka nám přišlo jako blbost a ono fakt! A procvičili jsme se v nadávkách při zkoušení repertoáru označení pro gaye (teplouš, buzíčci).
Výstava byla pěkná, až na tu Eiffelovku s gilotinou to bylo kouknu a vidim, a s pozorováním, že to je čím – kde – oděv to bylo hned. Původně jsme teda psali jména, přemýšleli jsme jestli Cézar nebo Brutus a jestli Hus nebo Žižka, ale když nám došlo, že jde o ty mrtvé, tak jsme začali místo Mydláře vymýšlet, jestli známe některé z těch 21. pánů, a koho to sakra vyhodili z toho okna... Ale včas nás napadlo, že si máme jen zahrát Timeline, takže strejda Google tentokrát mohl odpočívat.
Na Moraváka už jsme se nedostali, protože Mrkev najednou řekla řešení a šlo se.
Erotická pomůcka, kterou je obtížné splétat z hoven
Pěkná šifra. Jindřich sám sebe překvapil, že se strefil, že čakram měla Xena, zato Nevěstou jsme si nebyli jisti ani po konzultaci s Wikipedií, byť jsme věděli o koho jde. Trochu problémy jsme měli s rozlišením kuše a luku, ale jinak jsme celkem rychle získali řešení a při následném přesunu asi dost překvapili řidiče autobusu, který jsme naplnili až hamba – přesto to vzal s klidem a po výstupu nám vesele zamával. Jestlipak orgové předem varují dopravní podnik před očekávanou zvýšenou přepravní poptávkou?
Tady jsme měli mnohem víc štěstí než rozumu, respektive měli jsme v týmu správnou kombinaci autistů. Vendulka si nálepku po sloupnutí nalepila do sešitu, a zatímco my jsme vymýšleli, jestli do hodin píchat, počítali kolikrát zapípají do minuty, a hledali v mapě ulici Budíkovou, Venda si jen tak čmárala do sešitu, a když zrovna čmárala po té nálepce, tak ná mpřečetla, co na ní píšou. Tak jsme jí to vzali, a Jindřich, zkušený počtář ve věcech času (patří mu například objev, že 10! sekund je přesně 42 dní; přičemž 10 je nejmenší celé číslo, které dá celý počet dnů), se dobral k řešení dřív, než ostatní pochopili, co vlastně dělá.
Krásná šifra, ale chápeme všechny, kdo na ni nadávají – taky bychom nadávali, kdyby tu samolepku sloupával Jindřich a někam ji zmuchlal a zahodil :-) Dost nás překvapuje, že dle statistik ji všichni vyluštili (byť kamarádi z želvího týmu na ní drží luštící rekord 7 hodin a 22 minut), po vyluštění jsme si říkali, že tohle musela být pro dost týmů konečná, a bylo nám to líto.
Ve vybavení nebyl šroubovák, tak jsme to nešroubovali, a veskrze se to tvářilo jako obyčejný budík, navíc orgové po loňském debaklu s čertovskou krabičkou slibovali se podobných výmyslů do budoucna vyvarovat... ale sedět tam několik hodin, taky bychom to rozebrali na kouksy :-)
Btw. při příchodu jsme se nenechali zlákat velkým osvíceným hřištěm, respektive cestou k němu jsme si všimli toho menšího neosvíceného. Říkali jsme si, jak je to od ogů podlé, dát tam takhle výrazné špatné hřiště, takže jsme rádi, že poté, co jsme se u něj usadili, abychom díky těm jeho halogenův dobře viděli na luštění, ho zhasnuli.
Zase ta blbá myš se sýrem, no letos jsme na ní aspoň neskončili; zato loni jsme na myši skončili, přestože jsme měli nejen správný postup (Finstere Flure už jsme přeci jen párkrát hráli), ale i správné řešení, ale prostě jsme si toho všimli až doma... Takže orgům děkujeme za rozhodnutí dávat k myším a sýrům možnost totálky, což jistě udělali speciálně kvůli nám :-)
Jak to u nás bývá, problematickou šifru (tentokrát Budík) jsme louskli bez problémů, zato jsme zkysli na šifře následující. Stalo se nám to, co orgové předpokládali, a v našem případě pomohlo až last-resort řešení s vysvobozením telefonátem po 4 hodinách... No prostě postup jsme měli správně, akorát jsme písmena přiřadili kartám (tj. takovým těm Zetkům, útvarům tvaru Z), nikoli stěnám... Možná by nám bývalo bylo pomohlo, kdyby ty čárkované červené čáry byly tlustší, takhle po složení útvaru byly příliš nevýrazné, takže jsme je zcela ignorovali...
Pak taky jsme blbě slepili nok a kaz, no měli jsme u noku dvě šipky, ale to byl stejně divněj obrázek, zatímco u kazu jsme neměli žádný problém, takže by nám to neyšlo ani kdybychom postup měli správně... No díky orgům za ten timeout, jinak jsme letos dopadli dost neslavně; skončit na čtvrté šifře, necelé 4 hodiny po začátku hry, to by býval byl náš smutný rekord.
Kvůli výše uvedeným problémům jsme ani nenašeli cestu používající všechna Zetka co mají díru, nejlepší cesta dávala výsledek "ZIVA" (naštěstí Živá ulice v Brně není, ani není v okolí studánka se živou vodou...); k tomu jsme našli ještě další řetězec "PECLIVA" (ulice Pečlivá v Brně naštěstí taky není, ani nic co bychom vydedukovali ze spojení "živá, pečlivá" – například včelka, že... :-) )
Předpokládali jsme, že to děláme nějak blbě, ale tím začátkem ZI jsme si byli fakt hodně jistí (a koncem A), a tomu v Brně moc ulic neodpovídá... No hodně nás lákala ZIKOVA, řešení ZIVA jí bylo dost blízko a i se nacházela ve směru předpokládaného postupu (a tak jsme nebyli moc překvapeni, když nás org poslal do Elplové, která je hned vedle Zikovy...!) – no ale náš postup neumožňoval mít v řešení O, které bylo na Zetku bez díry, takže jsme si odseděli ty 4 hodiny... Antihaluzící opatření tedy u téhle šifry nic moc, řekl bych ;-))
Správná otázka, kterou jsme si měli položit a nepoložili, samozřejmě zněla "Na co tam jsou ty Zetka?" – protože pokud by se písmeno přiřazovalo Zetku a myš se taky pohybovala po Zetku, tak by tam ve skutečnosti nemusela být žádná Zetka a hranice všeho by mohly být dané stěnou, tj. myš chodí po stěně a písmeno taky patří ke stěně. Tahle otázka by nás snad byla ke správnému postupu dovedla, no naše chyba, chyběl nám v týmu Tomáš který takovéhle otázky rád klade... Další takovou otázkou mohlo být "Proč jsou díry tak často na těch ohnutých ouškách?" – no tu jsme si taky nepoložili. Ale i pak bychom to měli špatně slepené, takže bychom to buď doskreblili, anebo si stejně počkali na timeout...
Na tomhle stanovišti nás navíc začal trápit problém, který na Brněnských šifrovačkách máme celkem pravidelně – někde poblíž jsme ucítili hovno. Brněnská hovna ale evidentně prošla od posledně evolucí, případně se zkřížila s komárem, takže zatímco při předchozích útocích se nechala trapně chytit jednou Mrkvím batohem, a podruhé Jindřichovým zadkem (dodnes rádi vzpomínáme na to, jak byl po Zákrutě v hospodě v trenkách), letos jsme ho nechytli. Vždycky jsme ho ucítili, ale když jsme ho začali hledat, najednou zápach zmizel. Pak se třeba ozvalo, když se vrátil Jindřich z procházky, ale prohlídka očima ani nosem nic neobjevila. Pak zase, když si přišli sousedi půjčit izolepu (kterou nevrátili), ale pak znova aniž by šli kolem. No a pak nám dalo na chvíli pokoj, zato se ozvalo ještě na několika následujících stanovištích, opět se ale nenechalo ulovit. (Jedno jsme našli až po návratu domů v Praze na hlaváku na zemi pod eskalátorem, ale nevěříme, že to bylo ono. Ale kdo ví?)
Prskl Smrť, zhltl smršť zrn.
Jedna z nejhezčích letošních šifer, takové máme my lingvisti rádi; bod navíc za použití asi nejdelšího českého slova bez samohlásky (scvrnkls). Jeden z nápadů na řešení spočíval v braní N-tého slova – začínalo to celkem slibně "Zasuň výměšků...", no na řešení to nevypadalo. Říkal jsem si, že bych mohl tuhle šifru ukázat rodičům, kteří se občas ptají, cožeto vlastně takhle po nocích děláme, protože první krok je asi bez problémů řešitelný i neluštiči – ale nevím, jak by se jim líbilo to "Zasuň péro do jícnu samic parohatých zvířátek", tak asi ne. Ale pořád lepší než šifry z letošních Potratů, které jsme se báli luštit na veřejnosti :-)
Vrš jsme neznali, zdrž jsme nevymysleli.
Přesun autobusem byl příjemný, hezky jsme si pospali, což se nám pak v terénu hodilo, takže letos jsme to zvládli jen s asi půlhodinou spánku v terénu a minimem kofeinu – energetické žvýkačky tedy schováme na příští šifrovací sezónu. Btw. používáme Bitters – chutnaj fakt hnusně, ale fungujou fakt dobře. Jindřich používá Redbull, což funguje tak, že když cítí, že na něj jde únava, tak si dá Redbull, a usne. Zkoušeli jsme kdysi taky energeťák Crazy Wolf, který nám dával zábavné super powers – proti spánku a únavě to nepomáhalo, zato jsme se u toho dost nasmáli, ale to jen proto, že jsme luštili venku, kde to vždycky rychle vyvětralo... (Modří už jistě vědí.)
houskánek
Nejkrásnější letošní šifra. Pekárna v jeskyni nádherná (R.U.R. si navíc až po nějaké době při pohledu vzhůru všimnul, že je uvnitř jeskyně, což zážitek značně umocnilo), sortiment chutně vypadající (měli orgové záložní nabídku pro případ hladových týmů? a poprali se o to, kdo bude uklízet tohle stanoviště?), a samozřejmě naprosto skvělý zážitek se šifrou zapečenou v chlebu.
Zajímalo by nás, zda orgové pekli sami, anebo našli dostatečně konspirátorsky naladěnou pekárnou, která se nepozastavila nad požadavkem zapéct do několika stovek chlebů tajemný vzkaz. A taky se nedivíme, že nechtěli, aby jim chleba zbyl, protože pokud by ho po hře rozdali bezdomovcům, kteří jsou beztak často přesvědčení o tom, jak se proti nim leckdo spiknul, tak by se asi cítili trochu nesví, až by potkávali po Brně bezďáky, kteří by jim ukazovali text šifry a vysvětlovali jim, že to je důležitý vzkaz od mimozemšťanů :-)
Přistoupili jsme k problému vědecky, navíc po zkušenostech s budíkem – nejdřív jsme důkladně prohlédli zabalený chleba zvenku, pak jsme ho opatrně rozbalili a prozkoumali obal a cedulku. Chleba jsme prozkoumali pohledem, pohmatem, poklepem a poslechem, pro jistotu i počuchem, pak jsme si vzpomněli na povinné píchátko a provedli několik zkušebních vpichů, čímž jsme ověřili to, co jsme si mysleli celou dobu – je v něm něco zapečeno! Pak jsme postupovali dle kulturních zvyklostí a chleba jsme odborně rozlomili, vyňali šifru, provedli ještě několik kontrolních vpichů, a při opatrném rozstřihování laminování jsme šifru rozstříhli vejpůl. No naštěstí se dala luštit i tak, a to bez újmy na řešení.
Nejdřív jsme měli pocit, že k DALAL nemáme konec (protože FRGÁL má dlouhá Á – no jo, ale ten dalal z něj taky tady používá jen L) a k SUMHOLE zase začátek (to pro změnu proto, že to byla vskučtnosti SUMROLE), takže hledáme něco jako SUMHAL; no tohle naštěstí není ani v Brně.
Pak jsme časem zjistili, že pečiv bylo fakt o jedno víc než slov, a tedy že by nám fakt měl chybět jeden začátek a jeden konec (nejdřív nám jich chybělo víc, pak zse jsme nemohli najít ten druhý chybějící), a že nám chybí začátek od MAZANEC a konec od HOUSKA. No tak to tam chybí slovo MASKA! A už zase hledáme na mapě. No, chval bůh, ani Masku jsme v okolí nenašli.
A opravdu chybí zrovna tohle? Kontrolou zjišťujeme, že ve skutečnosti mazanec i housku máme skoro celé, a že nám tedy chybí jenom MA. A zase k mapě! A co když to MA přepíšeme do té pravěké abecedy, nedostaneme něco co třeba půjde najít na mapě? Nevypadá to A jako mapová značka třeba pro skálu, a to M, no třeba nějakou díru? No naštěstí ani to jsme na mapě nenašli.
A co to ostatní pečivo, tam nám žádné písmeno nechybí? Ejhle, náhodou zrovna jedno od každého (a DALAL je tím pádem fakt v pořádku, protože zorvna to Á chybí)! Tak to přečteme! No, začátek TESMÁA či co nevypadá až tak slibně, to v mapě tedy nehledáme, vymyslíme správné řazení, a je to (i když pozpátku). (Obdivuji týmy, kterým ani tohle nestačilo, a luštili dál, až vyluštili i řešení 9. Klobouk dolů.)
Tedy, je to... Teď už jsme si poměrně jistí, že v mapě hledáme to, co v ní opravdu máme hledat, ale jaksi to nenacházíme... Studujeme naučné tabule o historii jeskyně, i rozcestník a tabuli pod kopcem, pro jistotu prohlížíme nejbližší okolí, jestli tam není nějaká mechová jáma, ale doufáme, že orgové by nás nenechali jen tak hledat potmě v lese jámu... No najít na mapě tu díru nám trvalo fakt ostudně dlouho, a dohledávka v terénu taky nebyla jen tak, pač to vypadalo že máme na křižovatce jít kousek doprava, a ono to bylo spíš kousíček doleva... no přes všechnu poctivost jsme si po chvíli chůze směrem někam pryč a marného koukání do temného hvozdu řekli, že dohledávka je jen dohledávka, a zkusili se vrátit na tu odbočku, poblíž které sedělo víc týmů...
A btw. chleba se nám skvěle hodil k řízkům, protože jich Mrkev udělala víc než jsme čekali my co jsme k nim vezli chleba, takže vám, orgové, za něj děkujeme, bez vás bychom ho o půlnoci v lese těžko sháněli :-)
Tady jsme se všichni celkem pěkně prospali, a přesto jsme to stihli vyluštit během hodiny a půl, to moc nechápu, jak se nám povedlo. No prý hlavně díky tomu, že se Jindřich nedokázal uvelebit tak, aby na něj nepršelo ani nekapalo z ničího deštníku, takže se mu špatně spalo, a tak to radši vymyslel. A já jsem pak nebyl líný pochopit jeho postup a kontrolovat ho při řešení, takže se nám to povedlo i doluštit, což by se Jindřichovi samotnému asi nepovedlo. A nakonec jsme potřebovali i Mrkev mapičku, protože SVA NNA se nám takhle v noci až tak nezdálo... Zpětně plus za tu tečku za SV, na kterou jsme tou dobou už zapomněli, jak jsme ji celou dobu řešení museli ignorovat.
A teda už před usnutím jsem řek, že to nějakej program, jakoby na děrnym štítku, a že se do toho jakoby počítače strká jakoby z tý strany kde jsou ty šipky... A pak se mi zdály hezké sny o tom, jak jsou šifry Turingovsky úplné...
Hezká šifra, trochu pracná na správné provedení, zvlášť když už se nějaká kulička potřetí vrací na stejné místo, ale v pohodě :-)
CESTA VEDE – KESTA VELE
Nalezení slov bylo hned, to že mam číst to co zylo (jak se to už u osmisměrek dělává) mi musel někdo poradit, PRVNI IXV bylo trochu zákeřné (většinu času jsme to interpretovali jako PRVNI IX, a zkoušeli různá kouzla s devítkama, například posuny když už máme umět posouvat písmena v abecedě...) No časem jsme došli i ke správnému řešení, ale nepřišlo nám až tak jasně a výrazně lepší než ostatní řešení, která jsme zkoušeli, takže pro Tmou trochu podprůměr (byť třeba na Bedně jsme takový pocit měli u každé třetí šifry; proto jsme tam taky před pár lety přestali chodit).
No a samozřejmě, že tajenku jsme ještě chvíli luštili... Všimli jste si například, že posunem C a D o +8 z CESTA VEDE dostanete KESTA VELE? ;-)) No posouvání ostatních písmen o +8 už tak úspěšné nebylo... Ale chápeme, že tak divnou věc jako je Estavela, když orgové měli na trase tak si nenechali ujít příležitost :-) Naštěstí my jsme luštili tajenku a Mrkev hledala v mapě něco jako Šťavela, Stavěla, 100 vele, a podobně; no a byla pochopitelně úspěšnější než my :-)
Takže Brno nás opět nezklamalo; koneckonců, po fascinaci tajemnými názvy jako Bystrc-Ečerova a Líšeň-Mifkova, které bychom v jiných městech ještě doskreblovali, jsme v Brně připraveni cokoliv sebepodivnějšího hledat v mapě :-)
Otočili jsme zadání... a všimli jsme si, že v logu Tmou je znak z 6 pro K (U)! A v logu Instruktorů Brno je jasně dvojzobák N, a i ty kozy by se tam našly (Á, O), i ten trojúhelník (C), v podstatě i ten stromeček... No a dál už to takhle moc nešlo a na řešení to nevypadalo (i když jsem navrhoval, že tam například je O v C, tedy O v Cé, tedy OVCE...)
No tak otočíme něco jiného! Zadání 6! Hm, tak ne, tak řešení 6! A bylo to :-)
Šotka jsme si tady nevšimli (a hledali i ho tedy nejen v předchozích, ale i v následujících šifrách), ono nám to vůbec vycházelo trochu s bordelem, ale Kaprálova bylo jasné, a to nám celkem stačilo.
A naštěstí jsme nebyli tak progresivní jako kolegové, kteří vyprávěli, že otočili sémantiku řešení 6., takže místo mechové jámy vyrazili na Lysou horu... (Prý tam byli sami.)
Pro nás celkem lehká. Po prvním kouknutí jsem řek, že to bude nějakej RGB algebrogram. No měl jsem v zásadě pravdu, až na to, že to nebylo RGB a nebyl to algebrogram :-)
Máme u nás takovou zásadu, že barvoslepí členové neluští barevné šifry. Ale když zbytek týmu vysvětlil, že na každém řádku je jenom jedna barva, a ta odpovídá tomu písmenku u té mocniny, tak jsme vzal šifru na milost, a společně jsme vymysleli to obarvování kvádrů, ověřili že pak už se to fakt jen sčítá a odčítá, procvičili se v prostorové představivosti, s pomocí kontrolních součtů (celkový počet krychlí se počítá celkem snadno) opravili pár chyb, dohodli se na tom, kde je v duze indigo, a bylo to.
Já jsem teda chtěl číst řešení i z čísel která tam byla od orgů, nejen místo otazníčků, ale dva šedé řádky, které evidentně sloužily jako příklad (pač šedá v duze neni) a otazníčky neobsahovaly, a to že otazníčky byly na každém řádku právě dva, mě přesvědčilo, že si to myslim blbě (a taky to že z toho lezlo lepší řešení).
A taky jsem očekával (a bál se), že ty barvy tam budou mít nějakou významnější roli, než navádět na to že barvíme zvenku kvádry a pak na finální sesortění; no Mrkev jako fyzička navrhovala něco s vlnovou délkou, tak je asi odbře, že to bylo tak jako to bylo :-)
Vzhledem k příchodu v 10:45 jsme se báli, že to bude naše konečná, a už jsme koukali, kudy nejlíp na MHD, ale Jindrou donesená šifra vypadala hezky, tak jsme se do ní pustili, a za půl hodiny jsme ji měli. Vůbec to letos bylo tak, že když nám šifra šla, tak jsme ji dali zhruba za půl hodiny, když nám šla míň, tak zhruba za hodinu a půl (a když jsme na ní zakysli, tak nás zachránili po 4 hodinách orgové :-)).
Pojmenovávání nám šlo, poznali jsme mandl, růženec i Korel, nejasné nám přišlo šála versus šál (ale vybrali jsme si správně), a vůbec se nám hodně líbila volba slov; kdyby nebyly v párech, u spousty z nich bychom měli dost problém (a ten Řek nám stejnak přišel spíš jako Říman).
Když jsme zkoušeli vhodně volenými čarami spojovat páry, tak z toho vycházelo samé C, tak jsme toho brzo nechali. Přemýšleli jsme nad semforem, ale ani jsme ho doopravdy nezkusili, věřili jsme že pomůcky fakt nebudou potřeba (a fakt nebyly, což bylo super). Tipli jsme si, že čtveřice koleček kolem Billy bude dávat jedno písmeno (špatně), že čtveřice kolem fénu bude dávat totéž (špatně), a že by to mohlo být T (špatně). Vymýšleli jsme, jak je to s orientací obrázků, že evidentně byla snaha, aby ta orientace byla zřejmá, proto tam jsou ty obdélníčky, ale vypadá to, že to někdy na výšku a někdy na šířku, a co ten smyčec, a co ta kosa...
No a pak jsem plácnul, že bychom tam mohli domalovat čáry podle pohlaví, buď ten křížek dolu nebo tu šipku šikmo nahoru... A chtěl jsem říct, že to je blbost kvůli věcem středního rodu, ale žádnou jsem nemoh najít... No a když jsme to chtěli zkusit, tak jsme zjistili, že už to někdo jaksi udělal za nás... Trochu jsme se snažili, aby nám nevyšlo každý druhý písmenko jako K, s teorií že jsou nějak pevně daný délky těch čar, a tak že dvojice koleček blíž k sobě bude spíš D, dál od sebe spíš K, středně k sobě spíš A... A tak nějak nám to vyšlo, tak to tak asi bylo, ale fakt jsme to neměřili, to se nám nechtělo.
Trochu nás pak překvapilo, že se vlastně nepoužily ty páry, a vlastně že se ani nepoužily ty slova, jen jejich pohlaví (prý bych tomu měl říkat rod, když jsem ten lingvista a nejsem anglicky mluvící)... ale bez slov bychom těžko dali ta pohlaví, a bez párů bychom těžko dali ta slova, takže nám to přišlo OK (a naštěstí nás to nijak zvlášť nezdrželo).
Dobruslili jsme k řešení v 11:15, a vyrazili směrem ke 12., ale už cestou jsme pojali obsavu, že ji nestihneme ani vyzvednout... A taky že ne: ve 12:01 jsme byli teprve u hostince pod kopcem – kterému orgové evidentně zapomněli oznámit, že v sobotu kolem poledního bude kolem pár desítek lidí, kteří by si rádi dali pivo, možná i něco víc... škoda, dokonce dle otvíračky měli mít otevřeno i tak, ale s poznámkou, že záleží na počasí...
13. bychom stejně asi nebyli dali, tak je snad lepší, že jsme na ni ani nedošli...
Přestože jsme na sobě hovno nejspíš neměli, vypadali jsme a smrděli jsme, jakoby kdyby jo. Ale z restaurace ani z vlaku nás nevyhodili, a pak už si s tím poradila pračka.
Pro nás jedna z nejlepších šifrovaček vůbec. Šli jsme na pohodu, a dalo se to, zákys byl jen jeden a naštěstí na šifře s timeoutem, počasí bylo lepší než nám tvrdil Alladin (který sliboval, že bude pršet celou dobu, akorát to bude ke konci sílit), suvenýry taky pěkné, šifry naprosto super (tým Tmou to prostě umí fakt dobře), trasa krásná...
Jen víc takových Tmou.
Za Divizi nulou sepsal zejména R.U.R.